Absolventi Fakulty společenských studií ve Vsetíně získají na konci bakalářského studia titul licenciát (lic). Po absolvování magisterského studia studenti získají titul magister (mgr).

Spravedlivé uznávání zahraničního studia nebo jeho části je jedním z hlavních cílů Boloňského procesu. Zároveň je však i nástrojem plnohodnotného fungování Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (dále EHEA) tak, jak je cílem Boloňského procesu, neboť především podporuje mobilitu. Potřeba harmonizace procesu uznávání studia logicky vyvstala v souvislosti s mobilitou osob v 90. letech minulého století. Od té doby bylo vytvořeno několik základních nástrojů, které mají uznávání zahraničního studia a jeho částí různým způsobem usnadnit. Jsou to:

• Úmluva o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu (Lisabonská úmluva)
• Dodatek k diplomu
• Evropský systém pro přenos a akumulaci kreditů
• Evropský a národní kvalifikační rámec

Lisabonská úmluva

Proces sjednocování postupu v oblasti uznávání akademického vzdělávání započal již před vznikem Boloňského procesu, a to Úmluvou o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu (dále Lisabonská úmluva), která byla podepsána signatářskými zeměmi dne 11. dubna 1997 pod záštitou Rady Evropy a UNESCO. Od té doby ji ratifikovalo celkem 53 zemí, z nichž většina je také zapojena do Boloňského procesu (1). Základní principy Lisabonské úmluvy jsou:

• Žadatelé mají právo na spravedlivé hodnocení.
• Uznání by mělo být uděleno za předpokladu, že nejsou prokázány žádné podstatné rozdíly.
• Tam, kde uznání není uděleno, musí příslušný orgán tyto podstatné rozdíly ukázat.
• Žadatelé mají právo se proti danému rozhodnutí odvolat.
• V případech, kde není úplné uznání možné, by měl příslušný orgán zvážit, zda není možné alternativní nebo částečné uznání.
• Hodnocení zahraniční kvalifikace by se mělo zaměřovat na výsledky učení spíše než délku studia či studijní zátěž.
• Jestliže všechny součásti společného diplomu (joint degree) splňují kvalitu a všechny instituce konsorcia realizující společný studijní program jsou uznanými institucemi vyššího vzdělávání, měl by být společný diplom hodnocen dle principů této úmluvy.
• Jestliže jsou splněny všechny požadavky uvedené v „Kodexu dobré praxe v poskytování nadnárodního vzdělání“ (Code of Good Practice in the Provision of Transnational Education), nadnárodní kvalifikace by měla být hodnocena dle principů této úmluvy.(Europen Higher Education Area, 2012)

Myšlenka uznávání studia spjatá s Lisabonskou úmluvou se stala jedním z klíčových bodů BP, v němž je zdůrazněna nejen potřeba plně uplatňovat Lisabonskou úmluvu, ale i využívat dodatek k diplomu, ECTS a rámce kvalifikací. V Berlínském komuniké byla vyzdvihnuta důležitost Lisabonské úmluvy o uznávání a její ratifikace a sítě ENIC-NARIC (2) spolu s příslušnými vnitrostátními orgány byly vyzvány k dalšímu jejímu uplatňování. Z plánů v oblasti uznávání. Následně v Londýnském komuniké pak požádali Řídicí skupinu Boloňského procesu, aby se dohodla se sítěmi o uznávání kvalifikací ENIC-NARIC na analýze národních akčních plánů a dalším šíření dobré praxe.

Navzdory tomu, že kromě Řecka Lisabonská úmluva vstoupila v účinnost již ve všech zemích EHEA, nelze její implementaci považovat za zcela zvládnutou. Zpráva Řídicí skupiny Boloňského procesu, která analyzovala národní akční plány v oblasti uznávání v roce 2012, poukázala např. na potřebu provést nutné změny v národních legislativách tak, aby byly v souladu s principy Lisabonské úmluvy. Analýza také odhalila na různost praktik, jakými se hodnotí zahraniční kvalifikace v jednotlivých zemích, na základě čehož lze zároveň předpokládat i existenci potenciálních rozdílů ve výsledných rozhodnutích. Mimo jiné proto byl vytvořen Manuál pro uznávání jako nástroj pro implementaci principů Lisabonské strategie, který slouží jako průvodce uznáváním s příklady dobré praxe. Analýza dále, stejně jako v předcházející zprávě v roce 2008, poukázala i na problémy s uplatňováním principů úmluvy v zemích, kde mají školy autonomní postavení. Jako řešení je navrhováno zahrnout uznávání do systému hodnocení kvality vyššího vzdělávání.(European Higher Educaion Area, 2012)

Proces uznávání a postavení jednotlivých institucí s ohledem na uznávání se v jednotlivých zemích liší. Ve většině zemí EHEA finální rozhodnutí o uznání zahraniční kvalifikace pro účely dalšího studia vydávají vysokoškolské instituce.

Česká republika byla mezi prvními signatářskými zeměmi, které Lisabonskou úmluvu podepsaly. V ČR úmluva vstoupla v platnost v roce 2002. Akademické uznávání studia se v souladu s Lisabonskou úmluvou řídí Zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (konkrétně § 89 a § 90), jednotlivými mezinárodními úmluvami a vnitřními směrnicemi škol. Je-li při hodnocení žádosti shledáno, že srovnávané studijní programy jsou v podstatných rysech odlišné, žádost o uznání je zamítnuta. O uznání o kvalifikaci rozhoduje buď MŠMT, nebo konkrétní veřejná vysoká škola (případně Ministerstvo obrany v oblasti vojenství a Ministerstvo vnitra v oblasti bezpečnostních služeb) v závislosti na tom, zda a jakou smlouvu se řídí uznávání z dané země.

U vzdělání ze zemí, s nimiž má ČR uzavřenou bilaterální smlouvou o uznání dokladů o vzdělání, resp. uznání rovnocennosti dokladů (tzv. ekvivalenční dohodu), o jejich uznání rozhoduje MŠMT. Držitelé kvalifikace z Maďarska, Polska a Slovenska pak mohou diplom přímo použít na území České republiky, aniž by museli předkládat osvědčení o uznání.
V ostatních případech, kdy mezi zeměmi bilaterální smlouva uzavřena není, vydávají rozhodnutí veřejné vysoké školy, resp. školy s obsahově podobným akreditovaným studijním programem. To se týká tedy i vzdělání ze zemí, s nimiž má ČR uzavřenou mnohostrannou smlouvu. Nejdůležitější je právě Úmluva o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu. MŠMT pak plní roli odvolacího orgánu v případě, je-li žádost o uznání kvalifikace ze strany vysoké školy zamítnuta. Existuje-li pochybnost o existenci podobného studijního programu v ČR jako konkrétního programu v zahraničí, MŠMT určí příslušnost školy či samo rozhodne.

Na stránkách MŠMT jsou zveřejněny zahraniční vysoké školy a případně jejich české pobočky, které mají oprávnění poskytovat v České republice vzdělávání v konkrétních studijních programech, viz http://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/prehled-vysokych-skol-v-cr-3.  Vysoká škola Humanitas splnila dle zákona svoji informační povinnost a na základě prověření všech dokumentů a skutečností ze strany českého ministerstva je v registru zapsána.

  
1 Kromě Řecka, které Lisabonskou úmluvu zatím ani nepodepsalo. Vedle zemí Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání Lisabonskou úmluvu dále podepsaly země jako Austrálie, Bělorusko, Izrael, Kyrgyzstán, Nový Zéland, Tádžikistán.

2 ENIC (Europena Narional Information Centre), Národní informační středisko je orgánem, který byl vytvořen v souvislosti s Úmluvou o uznávání studií a diplomů týkajících se vysokého školství ve státech evropského regionu. NARIC (National Academic Recognition Information Centre) je národním poradním orgánem v oblasti uznávání zahraničních diplomů a období studia v zahraničí. Funkci sítě ENIC-NARIC vykonává v České republice Středisko pro ekvivalenci dokladů o vzdělání jako součást Centra pro studium vysokého školství. Poskytuje poradenské a konzultační služby v oblasti akademického uznávání dokladů o vzdělání pro potřeby vysokých škol, MŠMT, školských úřadů, studentů a odborné veřejnosti.